Jak už víme z předchozího článku, rozlišovací způsobilost je schopnost značky odlišit výrobky a služby jejího vlastníka od výrobků a služeb všech ostatních. Každá značka, která má být chráněna ochrannou známkou, ji musí mít. Dnes se ale zaměříme na druhy rozlišovací způsobilosti.
Existují dva typy rozlišovací způsobilosti – vlastní a získaná. Aby značka mohla být chráněna ochrannou známkou, musí mít alespoň jednu z nich.
Vlastní rozlišovací způsobilost je taková, která existuje již od začátku existence značky. Je to jakási „vrozená“ distinktivita. Značka má vlastní rozlišovací způsobilost, když je bez dalšího prokazování schopna rozlišit výrobky a služby jejího vlastníka od výrobků a služeb všech ostatních. Typicky se to týká fantazijních značek.
Každá značka, která má být chráněna ochrannou známkou, by teoreticky měla mít vlastní rozlišovací způsobilost. Úřad průmyslového vlastnictví totiž každou přihlášku ochranné známky z hlediska vlastní rozlišovací způsobilosti posuzuje a když dojde k závěru, že ji značka nemá, vydá výměr, že je značka vyloučena ze zápisu do rejstříku ochranných známek.
Když značka nemá vlastní rozlišovací způsobilost, při registraci ochranné známky ještě nemusí být vše ztraceno. Může být zapsána na základě tzv. získané rozlišovací způsobilosti.
Získaná rozlišovací způsobilost je rozlišovací způsobilost, která vznikla až v průběhu času dlouhodobým masivním užíváním značky na trhu. Díky čemuž se spotřebitelé s původně nedistinktivní značkou opakovaně setkávali a naučili se ji vnímat jako obchodní značku. A nikoliv jen jako popis výrobků a služeb nebo jakýchkoliv jejich vlastností nebo nějaké obecné zvolání.
Získaná rozlišovací způsobilost je tedy získaná schopnost značky odlišit výrobky a služby na základě toho, že se díky masivnímu užívání značka dostala do povědomí spotřebitelů jako obchodní značka spojená s konkrétními výrobky a službami čili s konkrétním obchodním původem.
Aby mohla být značka bez vlastní rozlišovací způsobilosti chráněna ochrannou známkou na základě získané rozlišovací způsobilosti, musí přihlašovatel příslušný úřad průmyslového vlastnictví přesvědčit o existenci získané rozlišovací způsobilosti přihlášené značky pomocí tzv. průkazu užívání.
V rámci průkazu užívání neboli průkazu získané rozlišovací způsobilosti přihlášené značky přihlašovatel ochranné známky prokazuje, že původně nedistinktivní značka (např. čistě popisná nebo čistě obecná značka) získala rozlišovací způsobilost na základě její dlouhodobé přítomnosti na trhu doprovázené masivním užíváním.
Musí tak předložit nejen informace ke značce jako takové, ale také důkazy o tom, že je skutečně dlouhodobě přítomná na trhu v dostatečné kvantitě a kvalitě. A dále že je spotřebitelům známá a z jejich strany vnímána jako obchodní označení sloužící k identifikaci původu výrobků a služeb.
Mezi použitelné důkazy patří cokoliv, co pomůže prokázat existenci a masivní užívání značky na trhu. Od screenshotů webových stránek až po informace o podílu na trhu, faktury k prodaným výrobkům a službám, náhledy reklamních kampaní, informace k oceněním, která značka získala atd.
Je ale plně na posouzení daného úřadu průmyslového vlastnictví, který projednává přihlášku ochranné známky, jestli se přihlašovateli povedlo prokázat získanou rozlišovací způsobilost přihlášené značky nebo ne. I když je průkaz užívání sestavený s nejlepší možnou péčí, není možné spoléhat na to, že bude dostačující.
Průkaz užívání s sebou nese nemalé riziko neúspěchu, proto při zvažování strategie ochrany značky nedává moc smysl uvažovat o něm jako o alternativě číslo jedna. Spíše je lepší na něj nahlížet jako na záložní variantu, kterou bude potřeba absolvovat, když to nepůjde jinak.
Prvotní úvaha bude vždy na vás. Vy si musíte posoudit, jestli je vaše značka distinktivní, nebo ne a podle výsledků této analýzy se rozhodnout jaký druh ochranné známky přihlásíte.
Může se ale stát, že si nebudete jistí, jestli je vaše značka dostatečně distinktivní nebo ne. V tom případě máte dvě možnosti. Buď se obrátíte na odborníka, který zanalyzuje vaši značku a dá vám své odborné vyjádření. Nebo to risknete a sami podáte přihlášku ochranné známky. Následně počkáte na stanovisko Úřadu průmyslového vlastnictví, protože to je jediná autorita, která má v rámci řízení o registraci ochranné známky právo říct, jestli je značka distinktivní nebo ne.
Po podání přihlášky ochranné známky úřad přihlášku posoudí a dojde-li k závěru, že přihlášená značka není dostatečně distinktivní, pošle výměr, že je přihlášené označení vyloučeno ze zápisu.
A co když značka nemá rozlišovací způsobilost? O tom si povíme v dalším článku. 😊